Na základě dotazu z akademické sféry, reagujícího na článek člena prezídia Unie obhájců ČR JUDr. Marka Nespaly, zveřejněný na serveru Česká justice dne 20.4.2014 s názvem „Stát má strach z odpovědnosti státních zástupců a soudců“ (článek ke stažení zde) a potažmo navazující rozhovor zveřejněný tamtéž dne 3.5.2014 s názvem „Nespravedlivě obviněný je dvojnásobným nepřítelem státu“ ( článek ke stažení zde ) ohledně uplatňování odpovědnosti orgánu činných v trestním řízení (zejména státních zástupců) za nezákonné trestní stíhání, tedy trestní stíhání, které bylo zastaveno či zejména završeno zproštěním obžaloby ve smyslu ust. § 226 písm. a) nebo b) trestního řádu za nezměněné důkazní situace v průběhu přípravného řízení od zahájení trestního stíhání, když dokonce v jeho průběhu došlo ke snížení prahu důvodného podezření, že se skutek stal či jej spáchal obviněný (a to leckdy i v případě přímo rozptýlení takového podezření), se prezídium Unie obhájců ČR zabývalo vývojem této problematiky v průběhu posledních cca deseti letech.
Uvedený článek spolu s navazujícím rozhovorem autora vycházel z dobových zkušeností a sentimentu orgánů činných v trestním řízení po (kontra) revolučním zásahu ÚOOZ pod vedením VSZ v Olomouci na Úřadu vlády ČR a na řadě dalších míst proti politicky exponovaným osobám, ačkoliv i na základě tehdy aktuální nalézací praxe bylo zřejmo, že nejméně tři z obviněných jsou ve smyslu ust. § 10 trestního řádu vyňati z pravomoci orgánů činných v trestním řízení z důvodu výsady indemnity a v rozporu s ust. § 10 odst. 2 trestního řádu státní zástupce ani vazební soud na základě zcela zřejmých pochybností o vinětí obviněných z pravomoci orgánů činných v trestním řízení nepodali příslušný návrh k Nejvyššímu soudu.
S ohledem na míru nezákonnosti a svévole konkrétních úředních osob se tehdy přímo nabízela nutnost vyvození individuální odpovědnosti, přinejmenším ve formě regresní náhrady škody uhrazené nezákonně a dokonce vazebně stíhaným osobám. Ve své době to nebyl jediný případ, jen historicky a celospolečensky nejvýznamnější. Velké zájmové kauzy v té době měly svá vůdčí jména úředních osob z řad všech stupňů OČTŘ.
V posledních letech se však postup orgánů činných v trestním řízení, zejména soustavy státního zastupitelství, zásadně změnil. Nejedná se již o individuální svévolnou sveřepost konkrétních osob z řad orgánů činných v trestním řízení, ale o systémový přístup soustavy státního zastupitelství, který se obnažil při procesu novelizace trestního řádu, in concreto při projednání návrhu novelizace § 172 odst. 2 písm. d) trestního řádu doplněním oportunního prvku, kdy by měl státní zástupce mít nově možnost zastavit trestní stíhání, pokud po obstarání všech dostupných důkazů výsledky vyšetřování v dostatečné míře neodůvodňují postavení obviněného před soud a v řízení před soudem by zřejmě nebylo možno očekávat zjištění skutečností nezbytných k prokázání viny obviněného ze spáchání skutku, tedy aby osoby zbytečně nebyly stavěny před soud, když je zřejmé, že by to vedlo ke zproštění z obžaloby. Taková úprava by potom zamezila tomu, aby docházelo ke zbytečnému vedení dalšího trestního řízení, což je v současné praxi neefektivní a nákladné, likvidační pro obviněného a jeho okolí a pochopitelně zatěžuje i další osoby zúčastněné či dotčené řízením, když je zřejmé, že shromážděné dostupné důkazy včetně důkazů, jejichž provedení lze očekávat v řízení před soudem, nebudou postačovat k tomu, aby byl obviněný odsouzen. Takové rozhodnutí o zastavení trestního stíhání by samozřejmě bylo, stejně jako každé jiné rozhodnutí o zastavení trestního stíhání, zasláno Nejvyššímu státnímu zastupitelství k přezkumu podle ust. § 174a tr. řádu (samozřejmě nešlo-li by o rozhodnutí Úřadu evropského veřejného žalobce).
Tato situace se však stala úhelným kamenem zuřivého odporu představitelů soustavy státního zastupitelství prezentované na semináři k novelizaci trestněprávních předpisů, pořádaného Ústavně právním výborem Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 14.1.2025, kde byla prezentována vůle soustavy v tom smyslu, že pouze obligatornost zastavení trestního stíhání v případě zjevného vyloučení pochybností o vzniku trestní odpovědnosti ve smyslu recentního ustanovení § 172 odst. 1 tr. řádu je plně postačující, když v případě vážení pochybností důkazní situace ve prospěch obviněného a možnost fakultativního zastavení trestního stíhání se jedná o osobní odpovědnost dozorujícího státního zástupce za své procesní rozhodnutí, jíž se nemůže alibisticky zbavit aprobací zastavení trestního stíhání kasačním přezkumem NSZ ve smyslu ustanovení § 174a tr.řádu. Nelze nedoplnit, že obava z přetížení NSZ v aprobačně kasační agendě zastavování trestního stíhání v kvalifikovaných případech důvodných pochybností o vzniku trestní odpovědnosti a nedostatečné důkazní materie dle Poslaneckou sněmovnou v pátek 30.5.2025 schválené novely ust. § 172 odst. 2 písm. d) tr.řádu je namístě, avšak stát je povinen vytvořit takové podmínky aplikační praxe, které povedou ve prospěch adresátů justice k naplnění všech poslání právního státu, jak nejednou judikoval Evropský soud pro lidská práva.
Ergo situace se tedy v průběhu let značně změnila z politické ( akce Čisté ruce z roku 2000) na osobní ( pilotní případ zásahu na Úřady vlády a řada dalších „zájmových“ kauz ), až po současnou trestně politickou, všeobecně uplatňovanou koncepci „v pochybnostech obžalovat“, která však byla překonána už koncepcí socialistické zákonnosti, kdy obžalobu podavší prokurátor se v ní musel vypořádat i s argumenty obhajoby, přičemž současná právní úprava ustanovením § 177 písm. e) tr.řádu (do 30.8.2020 ustanovením § 177 písm.d) tr.řádu) nevyžaduje ani uvádění obhajoby obžalovaného, a tím méně nutnost se s takovými argumenty ze strany obžaloby vypořádat. Za současného znění ustanovení § 2 odst. 5 věty třetí tr.řádu je však alespoň elementární justiční slušností státního zástupce se zabývat argumenty obhajoby, nicméně se tak až na vyjímky neděje, neboť takový postup lex specialis v ustanovení § 177 tr.řádu nevyžaduje a trestní politika současné soustavy státního zastupitelství už vůbec ne.
Unie obhájců ČR tedy na základě zkušeností a po důkladném vážení situace nezákonných trestních řízení a jejich dopadů stojí na stanovisku, že odpovědnost za nezákonná trestní řízení by neměl nést konkrétní státní zástupce, ale konkrétní státní zastupitelství, na základě jehož aprobace nedošlo k zastavení trestního stíhání v případech, kdy :
- Bylo nedůvodně zahájeno trestní stíhání
- Následně byly ignorovány důkazní návrhy obhajoby
- Argumentace obhajoby byla rovněž vytrvale ignorována
- V průběhu přípravného řízení nedošlo ke změně důkazní situace v neprospěch obviněného či dokonce došlo k podstatnému snížení prahu podezření oproti stavu při zahájení trestního stíhání
- Ze shora uvedených důvodů byl obžalovaný obžaloby zproštěn ve smyslu ustanovení § 226 a) nebo b) tr.řádu.
Pro efektivní nápravu současného žalostného stavu při uplatňování práv na náhradu újmy způsobené nezákonným trestním stíháním tak Unie obhájců navrhuje, aby bylo přikročeno k novelizaci zákona č. 82/1998 Sb., na jejímž základě by poškozenému byla stejně jako dle současné praxe doručovaná omluva za nezákonné trestní stíhání ihned bez dalšího vyplacena paušální částka 100.000,- Kč a další náhrada materiální i morální újmy dle provedeného dokazování, to vše z rozpočtové kapitoly toho kterého státního zastupitelství, které dozorovalo nezákonné trestní řízení dle parametrů shora uvedených.
V Praze dne 4. 6. 2025
JUDr. Marek Nespala
člen prezídia Unie obhájců ČR
