Unie obhájců ČR s mimořádným znepokojením zaznamenala případ kolegy Mgr. Vojtěcha Sklenáře, jenž byl rozhodnutím Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 11.4.2024, sp.zn. 2T 134/2022 ustanoven obhájcem obžalovanému J.S., stíhanému pro dvojnásobný přečin, zločin a zvlášť závažný zločin, když po dobu výkonu ustanovené obhajoby došlo mezi kolegou a jeho obžalovaným klientem ke kvalifikované těžké kolizi (absolutní absence jakékoli důvěry, urážky, výhrůžky, podání stížnosti na advokáta na ČAK a dokonce předžalobní výzva k náhradě nemajetkové újmy ve výši 250.000,- Kč ze strany klienta), předpokládané ust. § 20 odst. 2 (a potažmo i dle ust. § 19 odst. 1 písm. e)) Zákona o advokacii, přičemž navzdory opakovaným důvodným žádostem kolegy Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou jej vytrvale odmítá zprostit povinnosti obhajovat obžalovaného, kterýžto postup dokonce aproboval Ústavní soud ve svém usnesení ze dne 1. října 2025 sp.zn. IV.ÚS 2109/25, jímž byla stížnost kolegy odmítnuta, a to se zarážejícím zdůvodněním, níže rozvedeným.
Odhlédneme-li od alarmujícího a z pohledu právních předpisů upravujících výkon advokacie nezákonného postupu Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou (s nezakrytou arogancí, když předsedkyně senátu jmenovaného soudu kolegovi v přípise ze dne 20.5.2025 sdělila: „Soud na Vás apeluje, abyste čas, který věnujete opětovným žádostem o zproštění obhajoby, věnoval napříště přípravě na hlavní líčení, které se bude konat 27.5.2025, a opětovné žádosti stejného obsahu soudu nezasílal, neboť soud na takové žádosti bude nahlížet již jako na zřejmě obstruktivní podání.“), je z hlediska výkonu obhajoby a advokacie vůbec v celostátním měřítku alarmující zejména shora uvedené usnesení Ústavního soudu, a to ve dvou základních okruzích.
Předně Ústavní soud v odůvodnění svého usnesení doktrinuje, že „ustanovený advokát má jiné postavení než advokát smluvní např. v tom, že není oprávněn ukončit zastupování výpovědí; může pouze soud požádat, aby jej ustanovení zástupcem zprostil. Ani tato žádost však neznamená, že jí soud musí automaticky vyhovět.“
Tím Ústavní soud typově a funkčně rozdělil advokáty do dvou kategorií, kdy právní zástupce či obhájce ve smluvním klientském vztahu je autonomní a plnoprávnou bytostí, disponující klientským vztahem v rámci svých zákonných a stavovských povinností dle své odborné úvahy, kdežto advokát ustanovený soudem je co do trvání klientského vztahu vazalem státu, ergo jeho primárním klientem je stát, který jediný autoritativně a v jednom stupni rozhoduje o existenci kvalifikovaných důvodů pro zproštění obhajoby podle ust. § 19 a 20 Zákona o advokacii, a to s konečnou platností, kdy esence klientského vztahu, subjektivní psychosociální stav mysli dvou lidí, advokáta a klienta, kteří jediní mohou tento atribut vnímat bezprostředně, je dle Ústavního soudu posunut do podřadné hodnotící kategorie, resp. z hlediska státu, co „klienta“ advokáta, shledáván irelevantním.
S tímto pak souvisí druhý okruh aprobace postupu Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou Ústavním soudem, a sice stanovení povinnosti k nucenému výkonu advokacie dotčeným advokátem, a to s ignorací porušení základních práv stěžovatele uvedených v článcích 36 odst. 1, článek 40 odst. 3, článek 37 odst. 2,3 a článku 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, to vše ve spojení s článkem 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod Rady Evropy.
Unie obhájců plně podporuje kolegu, pokud proti uvedenému usnesení Ústavního soudu dne 23.1.2026 podal kvalifikovanou stížnost k ESLP, která nemůže být plně neúspěšná již z toho důvodu, že v řízení před Ústavním soudem nebyl kolega ani vyrozuměn o návrhu České advokátní komory na připojení se jako vedlejšího účastníka do tohoto řízení z důvodu právního zájmu na výsledku řízení s přesahem do zájmů advokacie jakožto celku (tento postup Ústavního soudu byl ESLP judikatorně reprobován rozsudkem ze dne 18.12.2025 ve věci Černý a spol. ca ČR, a to dokonce pod exekuční kuratelou Výboru ministrů Rady Evropy), přičemž vývoj tohoto řízení, stejně jako vedení České advokátní komory a jeho Výbor pro odbornou pomoc a ochranu zájmů advokátů, bude bedlivě sledovat a podporovat vstup ČAK do řízení před ESLP, jakožto vedlejšího účastníka na straně stěžovatele.
S ohledem na závažnost věci se Unie obhájců ČR zároveň domnívá, že existují-li objektivně hmotněprávní důvody směřující ke zproštění obhájcovy povinnosti obhajovat obžalovaného a nedojde-li k vyhovění žádosti obhájce na zproštění jeho povinnosti obhajovat ustanoveného klienta z důležitých důvodu ve smyslu ust. § 40 věta druhá tr. řádu, jsou založeny důvody pro napadení celého trestního procesu v důsledku porušení práva obviněného na spravedlivý proces.
Unie obhájců ČR tak považuje shora uvedený postup Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou aprobovaný Ústavním soudem ČR za neakceptovatelný z hlediska výkonu advokacie, nezákonný z pohledu trestního řádu a rozporný s mezinárodně právními standardy ochrany základních lidských práv a svobod v oblasti práva na spravedlivý proces. Ve shodě s orgány ČAK bude UOČR další vývoj případu bedlivě sledovat a podporuje vstup ČAK do řízení před ESLP, jakožto vedlejšího účastníka na straně stěžovatele. Unie obhájců ČR apeluje na své členy, aby informovali prezídium UOČR o podobných případech a byli-li jimi dotčeni, aby se vší razancí uplatňovali svá práva v rámci argumentace shora uvedené.
V Praze dne 9. 2. 2026
Prezídium Unie obhájců České republiky
