Ministerstvo spravedlnosti ČR rozeslalo do připomínkového řízení návrh novely trestního řádu. Jako hlavní důvod novely předkladatel uvádí snahu zrychlit trestní řízení. Unie obhájců ČR podstatné části této novely zásadně odmítá. Unie obhájců ČR se rovněž plně ztotožňuje se stanoviskem České advokátní komory k tomuto návrhu novely trestního řádu.
Předně navrhované změny nejsou způsobilé zrychlit trestní řízení, za to jsou v rozporu s právem na spravedlivý proces, a tedy i protiústavní.
Úvodem je třeba poznamenat, že obhájci jsou posledním, kdo by se bránil reálnému snížení délky trestního řízení. Navrhované změny, až na drobné výjimky, trestní řízení zcela jistě nezrychlí. Jediným reálným efektem, který by změny přinesly, je hrubé narušení práva na spravedlivý proces. Lze dokonce říci, že postavení obžalovaných v procesu dokazování před soudem by bylo horší, než za totality. Kromě toho se návrh pokouší prosadit úpravu, která mimo vší pochybnost omezí nezávislost obhajoby.
Zásadně odmítnout je třeba především pokus učinit důkazem v trestním řízení i tzv. záznam o podání vysvětlení. Jde o instrument, jímž policie zaznamenávala to, co podle ní může mít význam pro dokazování. Ovšem subjektivně, namnoze bez přítomnosti advokáta, a občas i bez ohledu na to, co vypovídající skutečně uvedl. Proto úřední záznam nemůže být podle současné úpravy bez souhlasu obou stran v trestním řízení ani zmíněn. Například Komentář k trestnímu řádu, zpracovaný kolektivem autorů pod vedením nynějšího předsedy Nejvyššího soudu ČR prof. Šámala uvádí, že: „Úřední záznam se zakládá do vyšetřovacího (trestního) spisu, neboť po zahájení trestního stíhání slouží státnímu zástupci a obviněnému ke zvážení návrhu, aby osoba, která vysvětlení podala, byla vyslechnuta jako svědek, a u soudu k úvaze zda takový důkaz provede.“ O několik řádek níže je uvedeno, že k obsahu záznamu nelze v soudním řízení jakýmkoliv způsobem přihlížet při provádění dokazování a při rozhodování, pokud s tím strany nesouhlasí. A tuto úpravu chce navrhovatel zásadně změnit.
Návrh novely sice deklaruje, že i nadále by záznam o podání vysvětlení neměl být důkazem, ale současně text nově navrhovaného ustanovení trestního řádu uvádí, že odchyluje-li se obžalovaný v podstatných bodech od úředního záznamu o jím podaném vysvětlení, mohou mu být tento úřední záznam anebo jeho příslušné části předestřeny k vysvětlení rozporů, aby soud mohl v rámci volného hodnocení důkazů posoudit věrohodnost a pravdivost jeho výpovědi učiněné v hlavním líčení. Jinými slovy, soud by měl obsah úředního záznamu brát v úvahu jako důkaz. Jiný výklad není možný.
Unie obhájců ČR rozhodně nechce podezřívat všechny policisty, kteří sepisovali a sepisují úřední záznam, že tak činí způsobem, který neodpovídá tomu, co osoba vysvětlení podávající skutečně vypověděla. Nicméně, jak známo příležitost může být mocnou inspirací a i kdyby hrozilo nebezpečí zneužití úředních záznamů v menším než malém počtu případů, nejde o žádnou marginálii. Navíc, jak často by v návalu emocí a přesvědčení o jasné vině vyslýchané osoby či obecně podezřelého byly obsahy úředních záznamů manipulovány, nelze říci. Ale lze se obávat. Unie obhájců ČR v této souvislosti připomíná, co na adresu trestního řízení uvedl Ústavní soud. sp.zn. II. ÚS 889/10 ze dne 25. 11. 2010 – „…účelem trestního řízení není jen náležité zjištění trestných činů a potrestání pachatelů (§ 1 odst. 1 tr. ř.), nýbrž i projednání věcí s plným šetřením práv a svobod zaručených Listinou a mezinárodními smlouvami o lidských právech a základních svobodách, jimiž je Česká republika vázána (§ 2 odst. 4 tr. ř.).“
A v této souvislosti je třeba připomenout i rozhodnutí bývalého nejvyššího soudu ČSR ze dne 1.6.1988, sp.zn. 11 To 27/88 v němž již za totality bylo odmítnuto užití úředního záznamu, tedy obdoby záznamu o podání vysvětlení, jako důkazu v trestním řízení.
To, že k žádnému zrychlení navrhované změny nepovedou je patrné přímo z její důvodové zprávy. Navrhovatel například uvádí, že jedna ze sedmi navrhovaných změn by se podle statistiky z roku v roce 2014 dotkla 36 případů. Jiná 360 případů. Při 85 000 trestních věcech napadlých v roce 2015 jen okresním soudům a 34 000 nedodělcích týchž soudů jsou to dech beroucí objemy zrychlení. Větší dopad by mohl mít další „zlepšovací návrh“ upravující doručování rozsudků. Měl by se týkat, dle navrhovatele, asi 13000 případů, v nichž byl v roce 2014 neúspěšně doručován rozsudek. Vylepšení vychází z toho, že když už obžalovaný jednou rozsudek slyšel při vyhlášení, není třeba mu jej doručovat složitě doručovat do vlastních rukou. Postačí, není-li obžalovaný doma v době doručování, jej vyrozumět o uložení, a když si rozsudek nevyzvedne, pošta mu ho hodí do schránky. Logicky se nabízí otázka, jak spolu souvisí přítomnost při vyhlašování rozsudku a nepřítomnost při jeho doručování. Odpověď je obtížná, ne-li nemnožná a tak nám nezbude, než doporučovat našim klientům, aby se důsledně vyhýbali vyhlašování rozsudku a tak si zaručili dosavadní standard spravedlivého procesu. Jinak riskují, že jim rozsudek bude doručen v době dovolené, pracovní cesty nebo nemoci, nabyde právní moci přesto, že bude ležet v jejich poštovní schránce.
Až doposud byla nezávislost obhájce v trestním řízení kromě jiného postavena na tom, že hodnocení jeho procesních aktivit nepřísluší komukoliv jinému než stavovské organizaci, tedy České advokátní komoře. I za situace, kdy policejní vyšetřovatel, státní zástupce nebo soudce má za to, že se obhájce v trestním řízení chová nevhodným způsobem, může jej po předchozím upozornění pouze předat ke kárnému vyřízení orgánům České advokátní komory. Předkládaná novela tento stav mění s tím, že až na další by tím, kdo rozhodne, že advokát ruší trestní řízení a rovnou mu udělí pokutu, byl vyšetřovatel, státní zástupce nebo soudce. Ani zde nechce Unie obhájců ČR tvrdit, že mezi těmito orgány a obhájci existuje nějaká permanentní animozita a že okamžikem přijetí této novely začnou být obhájci masakrováni. Na druhou stranu ale zcela jistě dochází v trestním řízení k velmi vypjatým situacím, v jejichž rámci může být počínání obhájce, které, hodnoceno s chladnou hlavou, je zcela lege artis, vnímáno jako nezákonný zásah do trestního procesu. Předkladatel neuvádí vůbec žádný případ, kdyby stávající úprava selhávala a kdy by vedla k průtahům v řízení. Jinými slovy, doposud neexistuje jediný případ, kdyby současná úprava byla disfunkční a který by odůvodňoval takto dramatickou změnu. Unie obhájců ČR tedy nemůže než hodnotit pokus o tuto změnu jako o zřejmý a cílený zásah do nezávislosti obhajoby, který nemá rozumný důvod ani opodstatnění, ale zřetelně má demonstrovat, že obhájci budou nadále kontrolováni obžalobou, tedy obhajoba se stane součástí obžaloby.
Nesouhlas s touto úpravou je umocňován navrhovaným institutem pořádkového zajištění, který by měl umožnit zajistit na 48 hodin toho, kdo neuposlechne příkaz nebo výzvu orgánu činného v trestním řízení anebo jednání soudu nebo úkon trestního řízení závažným způsobem maří, přičemž byla již proti němu bezvýsledně použita jiná opatření a s ohledem na jeho osobu a povahu a závažnost jeho jednání nelze v době rozhodování účelu pořádkového zajištění dosáhnout jiným opatřením. Že to může být i neposlušný obhájce je mimo diskusi. Pak by ovšem obhajoba nebyla ani součástí obžaloby, ale rovnou její obětí. Z celkem pochopitelných důvodů i proti takovým návrhům Unie obhájců ČR co nejzásadněji protestuje.
Unie obhájců nehodlá ze své pozice spekulovat o tom, zda navrhovaná úprava je výsledkem chladného záměru redukovat práva osob v trestním řízení anebo je to důsledkem toho, o čem se nyní mluví jako o legislativě, kterou zpracovávají děti. To nám nepřísluší, nicméně objektivně by přijetí novely vedlo k hrubému porušení principu spravedlivého procesu, a proto je třeba tento návrh odmítnout jako naprosto nepřijatelný. Závěrem Unie obhájců ČR upozorňuje na absolutní nekoncepčnost návrhu novely vzhledem k potřebě přijmout nový trestní řád.
JUDr. Tomáš Sokol
president Unie obhájců ČR
