Unie obhájců ČR vydává stanovisko k závažnému omezení občanů a ohrožení jejich životů policejním opatřením. V konkrétním případě policie pronásledovala po dálnice řidiče, který nereaguje na výzvy k zastavení a stále ujíždí. Následně policie uzavře několik kilometrů před jedoucím autem dálnici tak, že na ní zastaví veškerý provoz v daném směru. Počítá s tím, že tuhle překážku nepřekoná unikající řidič. Otázka zní, zda občané se svými auty mají být materiálem takovýchto štítů. Zejména, s nadějí, že se povede přesně to, co v popisovaném případě. Ujíždějící řidič auto nezabrzdil, narazil do stojícího auta. Sám se zabil a zcela nevinného řidiče stojícího vozu těžce zranil. Dle názoru Unie obhájců se jedná o extrémní případ ohrožení života a zdraví osob, bez jakékoliv odpovědnosti, v rámci plnění úkonů policie ve věcech trestných činů a přestupků.
I. Popis případu:
1) Dne 1. 3. 2013 okolo 15:00 hodin vydal odpovědný policejní komisař Policie ČR pokyn k zastavení provozu na dálnici D1 v úseku km 119 z důvodu snahy zastavit policií pronásledované osobní motorové vozidlo. Podle policejního hodnocení řidič tohoto vozidla jel bezohledně, agresivně, ohrožoval ostatní účastníky silničního provozu a na výzvy k zastavení nereagoval. Provoz ve zvoleném úseku byl zastaven. V důsledku toho se vytvořila kolona stojících aut a do jednoho z nich, stojícího na konci kolony po asi deseti minutách narazil se svým, autem „prchající“ řidič. Řidič ve vozidle do kterého narazil utrpěl těžké zranění. Prchající řidič v důsledku nárazu zemřel[1].
2) Zhruba od té doby je různým kompetentním státním orgánům, vykonávajícím v této oblasti svou pravomoc znovu a opakovaně kladena otázka, zda lze považovat za zákonný a akceptovatelný postup, spočívající, v tom, že je policií zcela zastaven provoz na komunikaci a v důsledku čehož stojící auta fakticky způsobí neprůjezdnost komunikace. To vše proto, aby tak byl zabržděn řidič, který odmítá reagovat na výzvy policie k zastavení. Poněkud expresivně řečeno, z jedoucích motorových vozidel se vytvoří barikáda. A také z jejich řidičů. Policie ČR, Generální inspekce bezpečnostních sborů i státní zastupitelství si věc různě předávají, ale doposud vždy byl výsledkem všech závěr, že ve věci nejde o podezření z trestného činu a není namístě věc vyřídit jinak. Státní zastupitelství, jako vrcholný dozorový orgán v této oblasti konstatovalo, že šlo o velmi obtížný problém, při němž policie musela zvažovat negativní důsledky zvoleného postupu s porovnávat je s riziky, které představuje řidič, jedoucí nepřiměřenou rychlostí a nereagující na pokyny policie. Zvoleným postupem ale policista, který o uzávěře rozhodl, nenaplnil skutkovou podstatu trestného činu obecného ohrožení.
3) To, jestli ve věci došlo nebo nedošlo k spáchání trestného činu, je jistě z řady důvodů velmi důležité. Unii obhájců ČR je zcela zřejmé, že šlo o krajní a kritickou situaci a vůbec ji nebagatelizuje a je nám zřejmá i z ní plynoucí míru ohrožení řidičů. A už vůbec neprahne po tom, aby byl trestně stíhán policista, který uzávěru nařídil. Jde nám o něco jiného, O budoucnost a z toho plynoucí otázku, zda je možné, že takový postup bude v případě obdobného problému užit znovu. A na tuto otázku nikdo zodpovědný dosud neodpověděl.
4) V té nejobecnější rovině lze otázku formulovat tak, zda občané této země, případně kdokoliv jiný, kdo zde z jakéhokoliv důvodu pobývá, musí počítat s tím, že pokud se to z taktických důvodů bude policii hodit, vytvoří z něj, případně z jeho majetku překážku, aby ztížila útěk někoho, koho pronásleduje. Přitom vytvoření bariéry z automobilů zastavených na silnici je jen jednou z alternativ. Zrovna tak si lze představit umělé vytvoření houfu občanů před východem z objektu, do něhož nebo z něhož prchá někdo kdo je pronásledován policií a celou řadu jiných možností. Všechny orgány, které v této oslovené orgány byly mimo jiné upozorňovány na to, že nikdo z dotčených řidičů vůbec netušil, k jakému účelu byl on a jeho osobního automobil užit, nikdo nedostal ani sebemenší šanci, aby alespoň opustil motorové vozidlo a to, že věc skončila „jen“ jedním těžkým zraněním je skutečně pouze náhoda, protože při nárazu došlo k požáru, který se pochopitelně v takovýchto podmínkách mohl lehce šířit. Navíc jedno z poblíž stojících aut bylo naloženo bombami s kapalným plynem.
4) Unie obhájců tento případ předkládá veřejnosti aniž by zakrývala, že původně je klientem jednoho z advokátů a členů Unie obhájců ČR osoba, která utrpěla na dálnici při uvedené srážce zmíněné těžké zranění. Současně je třeba připomenout, že toto zranění bylo pojišťovnou odškodněno a ve věci primárně nejde o majetkový spor. Jak patrno, následující otázky i stanovisko se zaměřují na obecnou podstatu problému.
- Rozhodující právní závěry případu:
Zastavení několika desítek vozidel na dálnici jen proto, aby tak na ní vznikla překážka pro prchajícího řidiče a včetně toho, že řidiči zastavených vozidel nebyli informováni o důvodech opatření a museli setrvat ve svých vozidlech je z hlediska policie jakýmsi taktickým opatřením či úkonem. Z hlediska občanů je to ale omezením jejich svobody a to způsobem, který zákon nepředvídá a k němuž žádný orgán státu neopravňuje. Kromě toho jsou občané a jejich majetek využiti způsobem, který pro ně znamená hrožení jejich života, zdraví a majetku k čemuž také žádný státní orgán nemá v takovéto situaci oprávnění. Podle přesvědčení Unie obhájců ČR neexistuje právní předpis, který by opravňoval Policii ČR zastavit motorové vozidlo na pozemní komunikaci proto, aby sloužilo spolu se svým řidičem jako překážka jinému motorovému vozidlu. Unie obhájců ČR se rozhodně neztotožňuje s právním odůvodněním, uvedeným v usnesení citovaném v poznámce č. 1, podle něhož (str. 19) :
Proto lze „opatření“ na dálnici D1 spočívající v provedení řádného služebního úkonu, považovat za přiměřené, neboť tragické následky, jejichž vznik v důsledku úkonu nebyly rozumně předvídatelné, i když se způsobená újma jeví vzhledem k cíli sledovanému úkonem jako nepřiměřená.
Policie není oprávněna volit takové postupy, jimiž nic netušící osoby vystaví riziku tragických následků s tím, že jde o přiměřené riziko vzhledem k nějaké jiné hrozbě. Postup Policie ČR byl zcela a hrubě protiprávní.
III. Stanovisko Unie obhájců
Unie obhájců ČR chce i touto cestou položit otázku čelným představitelům tohoto státu, která bude možná zčásti vnímána jako trochu „pod pás“. Rádi bychom, se od adresátů tohoto stanoviska dozvěděli, zda se je jednak podle nich v pořádku, jsou-li občané ČR byli využíváni k takovému účelu. A jednak, zda by se jim líbilo, pokud by takto využitým občanem byla osoba jim blízká, nebo dokonce oni sami. A zda i za těchto okolností by s takovýmto řešením souhlasili. A samozřejmě, zda můžeme něco takového očekávat i v budoucnu, nastane-li obdobná situace.
IV. Veřejně položené otázky
A.
Ministryni spravedlnosti ČR Prof. Heleně Válkové
Ministrovi vnitra Milanu Chovancovi
Nejvyššímu státnímu zástupci JUDr. Pavlu Zemanovi
Policejnímu presidentovi
Poslanecké sněmovně ČR
Senátu ČR
1) Domníváte se, že byl popsaný postup Policie ČR zákonný a pokud ano, dle jakého právního předpisu?
2) Souhlasila/souhlasil byste s tím, aby k takovému účelu byla použita osoba Vám blízká anebo vy sám?
B.
Ministrovi vnitra Milanu Chovancovi
Nejvyššímu státnímu zástupci JUDr. Pavlu Zemanovi
Policejnímu presidentovi
3) Hodláte v rámci svých oprávnění připustit aby i do budoucna byl takovýto postup policie užíván?
Unie obhájců ČR
[1] Údaje čerpána z usnesení Generální inspekce bezpečnostních sborů, 17. oddělení Brno, ze dne 30.4.2014 Č. j. GI-TC-491-58/2013
