Stanovisko Unie obhájců ČR č. 3/2014 k případu Plk. Mgr. Petr Lessy


9.7.2014
  • Popis případu:

1. Trestní stíhání bylo zahájeno dne 28. 8. 2012 pro skutek, který byl v zahajovacím usnesení popsán a kvalifikován jako trestný čin zneužití pravomoci úřední osoby dle ustanovení § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku a pomluvy dle ustanovení § 184 odst. 1 a 2 trestního zákoníku. Skutek spočíval v  tom, že Plk. Mgr. Petr Lessy údajně své podřízené na počátku září 2011 předal  kopii anonymní stížnosti ze dne 18. 9. 2009, adresované  Policejnímu presidiu. Stížnost směřovala proti dvěma čelným představitelům Krajského ředitelství   Policie  ČR a týkala se jejich údajného protiprávního jednání a byla již dva roky šetřena různými kontrolními orgány. Tím měl poškodit uvedené funkcionáře a porušit svou pravomoc. Proti usnesení byla podána stížnost, která byla zamítnuta. Ve věci byla dne 26. 11. 2012 podána obžaloba pod spisovou značkou 2 KZV 29/2012,

2. Pro stejný skutek ale bylo vedeno ministrem vnitra kázeňské řízení, které bylo jeho rozhodnutím ze dne 27. 1. 2013 zastaveno. Samotný spis Ministerstva vnitra měly orgány činné v trestní řízení k dispozici již před zahájením trestního stíhání.

3. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 16. 5. 2013 spisová značka 3 T 69/2012 byl Plk. Mgr. Petr Lessy obžaloby v celém rozsahu zproštěn.  Přes odvolání státního zástupce Mgr. Michala Muravského,  který vedl i dozor nad přípravným řízením, Městský soud  rozhodnutím ze dne 9. 10. 2013, sp.zn. 67 To 216/2013, které bylo přijato v neveřejném zasedání, toto rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 7 potvrdil.

4. Řízení trvalo devět měsíců.

  • Rozhodující právní závěry případu:

 

5. „Pokud se týká zásadní a rozhodující věci pro posouzení tohoto projednávaného trestního řízení, dospěl Městský soud v Praze k závěru, že v dané věci byly již v minulosti od samého počátku trestního stíhání obžalovaného dány před  předcházejícími orgány činnými v trestním řízení zákonné důvody, které jsou dány i nyní v řízení před odvolacím soudem a které jednoznačně nasvědčují zastavení trestního stíhání obviněného, zejména s ohledem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 12.12.2007, sp.zn. 5Tdo 1399/2007, resp. z důvodu uvedeného v § 11odst. 1 písm. j) tr. řádu a čl. 4 odst. 1 Protokolu č. 7 Úmluvy o ochraně lidských práva základních svobod publikované pod č. 209/1992 Sbírky. Usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 12.12.2007, sp.zn. 5Tdo 1399/2007 bylo totiž opět rozhodnuto tak, že zásada ne bis in idem – zákaz dvojího souzení a potrestání za týž čin – skutek – ve smyslu čl.4 Protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod a § 11 odst. 1 písm. j)tr. řádu brání též trestnímu stíhání a odsouzení toho, proti němuž dřívější přestupkové řízen ío témže skutku (činu) trestně právní povahy meritorně skončilo pravomocným rozhodnutím příslušného správního orgánu, a to včetně blokového řízení a vyloučit ochranu proti novému procesu, s ohledem na citovanou zásadu, přitom nemůže ani skutečnost, že příčinou prvního projednání skutku (činu) v přestupkovém řízení byla jeho nesprávná kvalifikace jako přestupku, ačkoliv naplňoval znaky trestného činu.

6.Právně bezvýznamné je též i to, proč došlo k novému řízení (popř. rozhodnutí) v dané věci, aniž bylo zrušeno předcházející rozhodnutí o totožném skutku (činu), tedy bylo rozhodnuto obdobně jako pozdějších rozhodnutích Nejvyššího soudu č.13/2009 nebo č.9/2012. Překážka věci pravomocně rozsouzené pak předpokládá zjištění, že se v novém řízení jednáno totožný skutek, což je nepochybně případ tohoto projednávaného odvolacího řízení, a to s ohledem na výše citované výroky, resp. skutky, jednání obžalovaného v podstatě zcela shodně a téměř analogicky popsané nejen v podané obžalobě, ale pokračování 19 67To 216/2013 i v rozhodnutí Ministra vnitra ČR ve věcech služebního poměru, kterým byl obžalovaný propuštěn ze služebního poměru příslušníka Policie ČR a zejména v rozhodnutí Ministra vnitra ČR ve věcech kázeňského řízení, kterým bylo kázeňské řízení pro tentýž skutek zastaveno“.

  1. Veřejně vznášené dotazy Nejvyššímu státnímu zástupci JUDr. Pavlu Zemanovi

6. Uvedený právní postulát je nesporný a je zmiňován v odborné literatuře, jde o naprostou notorietu. Lze tedy jednoznačně tvrdit, že nemožnost trestního stíhání musela být zřejmá. Přesto dozorový státní zástupce nezasáhl, naopak podal obžalobu a posléze i odvolání proti zprošťujícímu rozsudku.

7. Proto se ptáme:

            Považujete za pochybení, že dozorový státní zástupce připustil trestní stíhání navzdory nespornému faktu, že vůbec nemělo proběhnout?

            Jaká opatření byla z takového pochybení vyvozena?

 

  • Stanovisko Unie obhájců

8.  Unie obhájců je přesvědčena,  že se jednalo jak o zřejmý nesprávný postup, tak o zřejmé plýtvání osobními i věcnými kapacitami orgánů justice a následkem je poškození Plk. Mgr. Petra Lessyho a předpokládaným důsledkem  bude též placení náhrad státem za neoprávněné trestní stíhání.

Stanovisko schváleno Prezidiem Unie obhájců dne 3. července 2014

Unie obhájců ČR

Mgr. Lukáš Trojan, viceprezident

Komentář k odpovědi VSZ Praha

Odpověď VSZ Praha

Odpověď NSZ