STANOVISKO UNIE OBHÁJCŮ ČR Č.7/2015 K STANOVISKU NS ČR ZE DNE 25.6.2015 SP. ZN. TPJN 306/2014


3.9.2015

NS ČR zpřístupnil na svých webových stránkách stanovisko svého trestního kolegia ze dne 25. 6. 2015 k aktuálním výkladovým problémům pojmu „Jiné prostory, v nichž advokát vykonává advokacii“. Problém, který řeší, se může jevit jako úzce odborný, ale ve skutečnosti se zásadně týká ústavního práva na ochranu všech, kterým advokáti v ČR poskytují své služby. Tedy desetitisíců subjektů z České republiky i všech dalších zemí. Proto Unie obhájců ČR toto stanovisko, vydané z podnětu Nejvyššího státního zastupitelství, považuje za nesmírně důležité. Mimo jiné i vzhledem k vyjasnění zásadních rozporům, které ve věci panovaly a jejichž důsledky zasahovaly zmíněné právo na soukromí.

Stanovisko především odmítá pokusy pojímat pojem „Jiné prostory, v nichž je vykonávána advokacie“ zúženě a redukovat jej pouze na oficiální kancelář advokáta, ohlášenou jako jeho sídlo České advokátní komoře. Tento zúžený výklad prosazovaly v některých případech orgány činné v trestním řízení a není třeba spekulovat proč. Správná interpretace tohoto pojmu je důležitá, neboť v tomto prostoru platí speciální pravidla pro policejní prohlídku a do tam uložených dokumentů mohou orgány činné v trestním řízení nahlédnout pouze po souhlasu zástupce České advokátní komory, který musí být k prohlídce přizván. V případě jeho nesouhlasu pouze, pokud tento nesouhlas nahradí svým rozhodnutím soud. Tím odpadá možnost dosavadní interpretace místa výkonu advokacie striktně jako kanceláře ohlášené jako sídlo advokáta České advokátní komoře.

V této souvislosti připomínáme, že speciální úprava režimu těchto prostor  není žádným privilegiem advokátů, ale chrání důvěrnost informací, které jim předávají klienti. Jde tedy o součást zákonné advokátní mlčenlivosti a stanovisko trestního kolegia NS ČR tak posiluje ochranu soukromí klientů.

Unie obhájců ČR vítá i další část stanoviska, která řeší způsob rozhodování soudu o tom, za jakých okolností lze nesouhlas zástupce ČAK s vydáním dokumentů nahradit soudním rozhodnutím.

Stanovisko trestního kolegia vychází z dikce ustanovení § 85b  odst. 9 tr. řádu, podle něhož soudce návrhu (na seznámení se s listinami, pozn. Unie)  vyhoví, dojde-li k závěru, že listina neobsahuje skutečnosti, o nichž je dotčený advokát povinen zachovávat mlčenlivost; v opačném případě návrh zamítne. NS ČR tedy striktně vychází ze zákona a rozlišuje dokumenty (včetně elektronických) na ty, které obsahují skutečnosti, o nichž je advokát povinen mlčet, a na ty, u nichž tato povinnost není dána. Z pohledu obhájců, které tato zákonná povinnost mlčenlivosti stíhá, jsou listinami obsahujícími skutečnosti, o nichž je advokát povinen zachovávat mlčenlivost, všechny listiny, které převzal nebo vytvořil v souvislosti s poskytováním právní služby. Včetně těch, které jsou v elektronické podobě. Unie obhájců ČR připomíná ustanovení § 21 odst. 1. zákona o advokacii, podle něhož je advokát povinen zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, o nichž se dozvěděl v souvislosti s poskytováním právních služeb. Máme za to, že jak orgány činné v trestním řízení, tak soudy často nesprávně vykládají tento právní pojem a zaměřují se namísto zjišťování, zda jde o listiny, které advokát vytvořil či obdržel v souvislosti s poskytováním právních služeb, na zjišťování, zda s trestní věcí souvisí či nikoliv.

Unie obhájců ČR zdůrazňuje, že oproti stávající praxi, kdy byly v mnoha případech vydávány dokumenty, zejména ty v elektronických úložištích, en bloc, trestní kolegium NS ČR jasně uvádí, že … proto soudce může návrhu vyhovět jen v případě, jestliže po seznámení se s obsahem předmětných listin dojde k závěru, že každá z listin, ohledně nichž má být podle návrhu nahrazen jeho rozhodnutím odmítnutý souhlas zástupce Komory, neobsahuje skutečnosti, o nichž je dotčený advokát povinen zachovávat mlčenlivost. Tuto okolnost musí zvažovat u každé listiny zvlášť.

Unie obhájců ČR si je vědoma toho, že orgány činné v trestním řízení mají legitimní zájem získávat důkazy o spáchané trestné činnosti i v případě, že jsou tyto důkazy v držení advokáta. Nicméně nelze tak činit na úkor principu důvěrnosti vztahu advokáta a jeho klientů. Je zjevné, že stanoviska kolegia NS ČR respektuje oba dva principy a očekává od soudu detailní analýzu těch listin, ve vztahu k nimž je nahrazení souhlasu vyžadováno.

Zcela speciální otázkou, kterou ale definitivně zodpoví až následná soudní rozhodnutí, bude to, zda může toto stanovisko ovlivnit i průběh trestních řízení, která byla započata před publikací stanoviska a v nichž se tato problematika objevila. Podle našeho názoru zcela jistě. Především připomínáme, že stanovisko neobjevuje nic nového, ale bylo vydáno v reakci na zjištěné případy špatného výkladu trestního řádu. Pokud vyjdeme z nálezu Ústavního soudu ČR (např. IV ÚS 2863/14), který se zabýval aplikací změněné judikatury, je třeba stanovisko trestního kolegia NS ČR aplikovat i v probíhajících trestních řízeních. To znamená, že případné získání důkazu v trestním řízení v důsledku seznámení se s obsahem listin v rozporu  ustanovením § 85b tr. řádu znamená, že tento důkaz byl získán nezákonným způsobem a v trestním řízení nesmí být použit.

 

JUDr. Tomáš Sokol

Prezident Unie obhájců ČR