Stanovisko Unie obhájců ČR č. 4/2017 k dvojímu metru státních zástupců


14.11.2017

Princip rovnosti před zákonem a orgány veřejné moci prostupuje právní řád každého demokratického státu.  Ani v České republice by tomu nemělo být jinak. Opak je však pravdou. Orgány činné v trestním řízení neposuzují jednání soudců, státních zástupců ani policistů stejným metrem jako jednání ostatních občanů.

Soudkyně

Rozhodnutím Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 6. 2017, sp. zn. 13 Kss 3/2017 (dále jen „rozhodnutí“), bylo uloženo kárné opatření snížení platu soudkyni JUDr. L. Z. Provinila se tím, že úmyslně antedatovala rozhodnutí o dalším trvání vazby obžalovaného. Ač se zdá, že jednání soudkyně vykazuje znaky trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „t. z.“), soudkyni trestněprávní postih nečeká.

Jednání soudkyně JUDr. L. Z. bylo nejprve předmětem prověřování příslušníků Národní centrály proti organizovanému zločinu SKPV. Tento policejní orgán však podle § 159a odst. 1 písm. b) zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád (dále jen „t. ř.“), rozhodl o odevzdání věci ke kárnému projednání.

Opačný názor zaujalo Krajské státní zastupitelství v Ústí nad Labem, které uložilo Okresnímu státnímu zastupitelství v Litoměřicích, aby výše uvedené rozhodnutí policejního orgánu přehodnotilo. Státní zástupce se ztotožnil se skutkovými závěry policejního orgánu, na rozdíl od něj však uzavřel, že popsané jednání soudkyně JUDr. L. Z. by mohlo naplnit znaky trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby, a nikoli pouze znaky kárného provinění.

I přes probíhající trestní řízení vedené proti soudkyni zahájil na návrh Nejvyšší správní soud kárné řízení. V něm neshledal důvody pro jeho přerušení z důvodu probíhajícího trestního řízení, rozhodl o kárném provinění jak uvedeno výše a potrestal soudkyni snížením platu. Zároveň vyslovil názor, s odkazem na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu, že v pokračování trestního řízení nebrání zásada ne bis in idem, který však doplnil o závěr, že „…na kárně obviněnou lze dostatečně výchovně působit prostředky kárného práva a že v souladu právě se zásadou subsidiarity trestní represe není třeba, aby trestní řízení v její věci pokračovalo.

Krajský státní zástupce v Ústí nad Labem JUDr. J. J. však i přes argumentaci uvedenou v rozhodnutí dospěl k závěru, že pokračování v trestním řízení se soudkyní JUDr. L. Z. brání překážka rei iudicatae. To jinými slovy znamená, že soudkyně JUDr. L. Z., která zcela nepochybně vědomě antedatovala své rozhodnutí a ponechala obviněného nezákonně ve vazbě, nebude trestně stíhána.

Státní zástupce

Obdobná situace nastala v trestním řízení vedeném proti MUDr. S. A. Z. Státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, pobočka v Brně, JUDr. M. G., předložil soudu návrh na prodloužení vazby obviněného Z. společně se záznamy o odposlechu telekomunikačního provozu mezi ním a jeho obhájci, a to v rozporu s § 88 odst. 6 t. ř. Podle názoru UO ČR státní zástupce JUDr. M. G. tímto jednáním naplnil skutkovou podstatu trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 t. z.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství JUDr. Z. K. konstatoval, že nastíněnému postupu státního zástupce JUDr. M. G. „… nelze přisvědčit a nelze jej označit za přiléhavý.“ Vyvození trestněprávní odpovědnosti státního zástupce G. tak zjevně nelze očekávat. Státnímu zástupci JUDr. M G. byla za porušení trestního řádu udělena písemná výtka. Tedy nejmírnější „sankce“, která je ukládána při drobných nedostatcích a poklescích státních zástupců.

Policista

Do třetice poukazuje Unie obhájců na případ třebíčského policisty J. M., který s velkou pravděpodobností padělal podpisy dvou svědkyň na protokolech o podání jejich vysvětlení, což obě svědkyně potvrdily při výslechu u soudu. „Já jsem na postupu policie neshledal pochybení“, vyhodnotil případ zjevného porušení trestního řádu a zákona o policii státní zástupce JUDr. V. M.

Protiprávní jednání soudkyně JUDr. L. Z. bylo ospravedlňováno jejím nízkým věkem, velkým pracovním vytížením a dosavadní spolehlivostí a bezúhonností. Jednání státního zástupce JUDr. M. G. bylo označeno  jiným státním zástupcem  jako nepřiléhavé. Na jednání policisty J. M. nebylo shledáno nic nezákonného. To vše za situace, kdy došlo k zjevnému a vědomému porušení zákona osobami, které jsou v dané oblasti odborníky a znalost a bezvýhradné dodržování trestního řádu jsou u nich předpokládány. Tento přístup je o to absurdnější, když v té samé době jsou trestně stíháni a odsuzováni občané, kteří často z neznalosti, často v omylu, vždy v domnění, že zákon neporušují, přesto porušili některé z mnoha ustanovení českých zákonů. A zatímco u kolegyně soudkyně, kolegy státního zástupce a kolegy policisty je slepě přehlíženo vědomé porušení zákona, jednání ostatních občanů je posuzováno orgány činnými v trestním řízení s přísností francouzských jakobínů.

Popisovaný „dvojí metr při posuzování odpovědnosti“ není ojedinělý, spíše se zdá, že je jedná o systémový přístup státních zástupců, s nímž se nelze ztotožnit. Unie obhájců sleduje v tento okamžik další případ, o němž bude informovat.

Unie obhájců připomíná případy bývalých pražských primátorů a radních v kauze Opencard, kteří byli odsouzeni i přesto, že se jako laikové spolehli na znalecké posudky a stanoviska právních kanceláří.  Unie obhájců připomíná případ pěti radních obce Ostravice, kteří byli několik let bezdůvodně trestně stíhaní proto, že se údajně pokusili způsobit své obci škodu 25.200,- Kč, i když ji nezpůsobili. Unie obhájců připomíná i další případy, kdy byli občané stíháni za jiná, menší provinění, než ta, jichž se dopustila soudkyně JUDr. L. Z., státní zástupce JUDr. M. G. a policista J. M. 

Závěr

Unie obhájců ČR upozorňuje na nerovný přístup orgánů činných v trestním řízení při posuzování trestní odpovědnosti soudců, státních zástupců a policistů a při posuzování trestní odpovědnosti ostatních občanů České republiky.

Nezákonné jednání státních zástupců, soudců i policistů, v uvedených případech dokonce úmyslné, je přehlíženo, bagatelizováno a omlouváno, zatímco méně závažná jednání ostatních občanů jsou přísně postihována.

Takový přístup je v rozporu s principem rovnosti coby základním předpokladem právního státu a zásadou legality vyjádřenou v § 2 odst. 3 trestního řádu stanovující, že „státní zástupce je povinen stíhat všechny trestné činy, o nichž se dozví.“

Uvedený přístup vyčleňuje ze společnosti skupinu vyvolených, která může bez jakéhokoliv rizika a následného postihu porušovat zákony, ač jejich porušování nelítostně trestá u těch, kteří členy této skupiny vyvolených nejsou.

Unie obhájců nevolá po trestním postihu výše uvedených osob a vnímá velkorysost státních zástupců, s níž bylo jejich jednání posuzováno. Vyzývá však státní zástupce, aby stejný přístup používali i ve všech trestních řízeních a stejným metrem, jakým posuzují případy soudců, státních zástupců a policistů, posuzovali i případy běžných občanů této země.

 

JUDr. Tomáš Sokol

Prezident Unie obhájců ČR

 

Zpracoval: JUDr. Petr Toman, LL.M.

Člen prezidia Unie obhájců ČR