Sloupek Filipa Seiferta k zaplevelenému právnímu řádu


9.6.2016

Je budoucností práva jeho reforma?

 

Nedávno mi klient položil otázku „Bude právo ještě složitější?“ Otázka je na místě. Nějaké právo musí existovat, pokud existuje společnost. Pravděpodobně, a bohužel, právní prostředí bude ještě více složité. Jdeme však správným směrem? Nenastal konečně čas na reformu práva spočívající v jeho zjednodušení? Může vůbec složité, mnohdy nejasné či málo srozumitelné a nepřehledné právo plnit svou funkci řádu společnosti? Nemůže náhodou stále složitější právo ve svém důsledku spíše de facto blokovat funkce státu, zpomalovat chod ekonomiky a neúměrně lidem a firmám zesložiťovat život?

 

Posláním práva je být vodítkem k řádnému chodu společnosti. Společnost se stále vyvíjí. A ano, s tím by právo mělo jít ruku v ruce. Jenže přístup, kdy nejde o kultivaci a modernizaci právního prostředí, ale o závody v přijímání nových a změně stávajících norem, je důvodem, že právní řád přestává plnit svou funkci. Právo není lék na neduhy společnosti. Nelze se domnívat, že když na každou situaci bude norma, tak se bude žít šťastně, a pokud se vyskytne nějaká dosud nepopsaná situace, tak prostě hned přijmeme deset zákonů a máme vyřešeno. Kupříkladu aktuální legislativní myšlenka, že z důvodu lokálního výskytu ojedinělé šikany ve škole uděláme z učitelů úřední osoby požívající vyšší ochrany, a tím jsme problém šikany na školách vyřešili. Nebo z jiného soudku, nedaří se vybírat daně, tak uzákoníme trestnost přípravy krácení daní a každého, kdo by nahlas byť přemýšlel o daňové optimalizaci budeme trestně stíhat. Anebo mi chtějí zákonem zakázat koupit si rohlíky v supermarketu o státním svátku. Norma popíše osm situací, ale v reálném životě je jich deset či více, nebo ty popsané vytvoří další. Dochází k řetězení, k neprovázanosti i k absurditám. Skoro by se chtělo říct, že společnost selhává ve skutečných a stávajících řešení a proto a místo toho tolik normuje. Nemůžu se třeba ubránit dojmu (a omlouvám se soudcům), že soudci se stávají pasivním zrcadlem práva, místo toho, aby jej vykládali a dotvářeli u konkrétních případů a tvořili tak judikaturu, což vnímám také jako smysl soudní moci. A řekl bych, že i soudcům toto vadí.

 

Právní řád trpí. Je prožírán a požírán sám sebou. Trpí mnoha neduhy, mezi kterými vyniká podrobnost a nepřehlednost. Již nemusí platit právní zásada, že neznalost zákona neomlouvá.

 

Proto je pro mě překvapením vrchovatě naplňovaná vize legislativy, že normovat je potřeba úplně všechno. Bezhlavé, účelové, neprovázané a nadbytečné normování za každou cenu. Zdravý rozum ustupuje regulaci. Každá nová vláda (a že se střídají tak rychle, že ani sám právní řád není schopen vtělit legislativní úsilí předchozích vlád) slibuje další regulaci, tedy další množství nových předpisů a změn stávajících. Proč vlastně politický úspěch není dán indexem spokojenosti občanů, ale počtem přijatých zákonů a novel? Proč žádná politická strana či vláda neargumentuje opačně, tedy že je třeba zjednodušit právní prostředí, stabilizovat právní řád a zajistit jasnou předvídatelnost práva. Místo volného (a odpovědného) dýchání se na naše bedra valí další a další těžké kameny. Právní řád je vlastně kouzelný, protože bere lidem zdravý rozum a nahrazuje jej normami. Člověk přestává být homo sapiens a stává se z něj homo regulus.

 

Domnívám se, že je nutné nastartovat vážnou diskusi o přebrání zapleveleného právního řádu. Je třeba vybrat to, co skutečně potřebujeme. Ostatní směle vypusťme. Nikdy nebylo právo reformováno jeho zjednodušením. Takovou reformu vnímám jako jedinou pozitivní budoucnost práva.

 

Publikováno v internetovém deníku eprávo.cz

 

JUDr. Filip Seifert, MBA

advokát v Praze

člen prezídia Unie obhájců ČR